Runa Ehwaz

STAROGERMÁNSKY: Ehwaz: kůň

STAROSEVERSKY: Ior: kůň

ANGLOSASKY: Eh: bpjový oř

Fonetická hodnota: e

Symbolizuje: koně

Hesla: kůň, pohyb, symbióza, partnerství, transformace, blíženci, ochrana, důvěra, plodnost

Strom: dub

Léčivá rostlina: horčinka

Astrologie: Blíženci

Tarot: Zamilovaní (E. Thorsson), Alchymie/Umění

Polarita: mužská/ženská

Barva: bílá

Božství: Freya/Freyr

Živel: země

Všechny tradiční významy runy Ehwaz se vztahují na koně, jenž byl jedním z nejposvátnějších zvířat seveřanů. Odedávna byl symbolem plodnosti; byl spojován s bohy nebes a fungoval jako tažná síla kosmických nebeských vozů převážejících po obloze Slunce a Měsíc.

Koně sehrávali důležitou roli při věštění věcí budoucích. Z jejich chování v průběhu běštění se vyvozoval výsledek nadcházejícího boje. Kůň plnil své poslání i po smrti člověka jako společník zesnulého. Nesl mrtvého na svém hřbetě na onen svět a zastával tedy stejnou funkci jako vikingské „lodě mrtvých“. Kůň, který symbolizoval pudy, sexualitu a plodnost, zárověň představoval „zdroj božského poznání“.

Mezi nimi vynikal – co se germánské mytologie týče – osminohý Ódinův hřebec Sleipnir. Tento slavný sivák byl šamanským koněm a současně nejrychlejším z koní nejen v Ásgardu, ale i na celém světě. Vykonával úlohu zprostředkovatele mezi jednotlivými světy Yggdrasilu a jeho jezdec Ódin se tak stal přemožitelem a vládcem zvířecích pudů, které mu slouží v sublimované formě.

Runa Ehwaz představuje prostředek pohybu vpřed a současně jeho kontrolu. Výkon našich nejběžnějších dopravních prostředků se dodnes udává v koňských silách.

Tesná symbióza jezdce a koně symbolizuje spojení dvou principiálně odlišných energií, které mohou svého cíle dosáhnout společně, prostřednictvím vzájemného harmonického vztahu. Právě ztěchto důvodů bývá runa Ehwaz spojována se sňatkem. Lidé doufali, že manželství uzavřené pod ochranným vlivem tétp runy bude obdařeno zdravou plodností.

Oboustranným přizpůsobením dvou individualit vzniká nový svazek, jenž dosahuje netušených výšek – pokud je založen na důvěře, péči a pozornosti. Vzhledem k tomuto významu runy je Ehwaz často zpodobňována jako pár držícíse za ruce. Na hlubší úrovni představuje spojení na naší opačně orientovanou stránku (anima/Animus), které nám může pomoci k vytvoření souladu s našimi emocionálními projekcemi.

Reklamy

Runa Berkano

STAROGERMÁNSKY: Berkano: Bohyně lásky

STAROSEVERSKY: Bjarkan: Bör/bříza

ANGLOSASKY: Beorc: bříza

Fonetická hodnota: b

Symbolizuje: dvě ňadra matky Země

Hesla: bříza, prsa, ženská sexualita, plodnost, ochrana, růst, přijetí, mateřství, bezpečí, jistota

Strom: bříza

Léčivá rostlina: povijnice

Astrologie: Panna

Tarot: Císařovna

Polarita: ženská

Barva: tmavě zelená

Božství: Frigg/Bölthorn/Bestla/Hel

Živel: země

Samotný tvar této runy je dostatečným vodítkem k části jejího významu. Představuje vyživující ňadra „Velké bohyně“- na kartě je zobrazena v podobě „zelené matky“, které vláskyplném objetí kojí své miminko. Každá živoucí bytost této planety je jedním z jejích milovaných stvoření. Zastupuje neustále vyživujícíaspekt a symbolizuje začátek veškerého života. Je potešením z pouhého „bytí“ a ukazuje nám nevyčerpatelnou energii přírody, která v nekonečném procesu bez přestání plodí nový život a je pro nás výzvou k tvořivému využití našeho potenciálu., k ustavičnému vytváření něčeho nového. Ztělesňuje věčný cyklus života, se kterým jsme všichni neodvratně svázáni. S postavou „Velké bohyně“ se setkáváme v téměř každé mytologii světové historie. Některé z mnoha jeích jmen, pod kterými vystupuje v kulturách takřka celého světa: řecká Démétér, mezopotámská Ištar, kanaánská a fénická Anat, římská Rhea, Nerthus severozápadních Germánů, maloasijská Kybelé, himduistická Dévakí, keltská Danu nebo opět řecká Gaia.

Jejími nejvýraznějšími vlastnostmi jsou mateřská láska, bezmezná obětavost a oddanost. Bylo by však nesprávné si ji idealizovat jen v jejím pozitivním aspektu. Z té druhé, temné strany v ní poznáváme germánskou Hel, hinduistickou (puránskou) Kálí, buddhistickou Kaliku, kanaárskou Arsij, zapadosemitskou Allatum nebo sumerskou a babylónsko-akkadskou Erškigal. V podobě uvedených „černých“ bohyň podsvětí, smrti a mrtvých se s nemilosrdnou tvrdostí a umíněností dožaduje každého života jehož čas na tomto světě již vypršel.

Na kartě runy Berkano vystupuje ze tmy, v podobě stařeny stojící v pozadí, tmy princip temné bohyně. Stáří ji ohnulo hřbět,ale ona se vševědoucně usmívá, neboť ví, že ji nakonec nikdo neunikne.

Na obrazu dále vidíme tři břízy, které se také v trojici vyskytují velmi často i v přírodě a nezřídka vyrůstají z jednoho kořenového systému. Jsou výborným přikladem a symbolem trojitosti Bohyně. Bříza (Betula pendula) roste po celé severní Evropě, ale též v Asii. Můžeme ji najít v lesích, na březích jezer i v močálech. Germáni uctívali tento strom již před tisiciletími. Bříza prý měla být prvním stromem, který začal růst po poslední době ledové. To by též vysvětlovalo její odolnost vůči mrazu.

Bříza má lečivé schopnosti, jichž se využívá při léčení revmatických a zánětlivých onemocnění. Listy mají silně močopudný účinek, což z břízi činí symbol čištění. Při magických úkonech se jí užívá při zahánění zla a ke zvěstování nového začátku.

U mnoha kultur se opětovné probuzení přírody velebilo a dodnes velebí rituálními oslavami. Kněží a milostné páry uskutečňují v polích a na lukách milostný akt jako symbol zúrodňování a oplodňování přírody. Z keltského svátku Beltaine se později stala Valpuržina noc, slavná v noci před prvním květnem.

Berkano je známá v jedné ze svých mutací jako Bar, ochranná patronka staronordického kultu medvědů. Jejími bojovníky byly obávaní „berserker“, kteří se po požití jistého nápoje se zuřivostí a bojovým natčením vrhali do válečné vřevy. Jednou z ingrediencí tohoto kouzelného moku měla údajně být houba Amanita muscaria, které se dobře daří v blízkosti březových stromů a v našem podvědomí je zapsaná jako prudce jedovatá mochomůrka červená. Nemáme však bezpečné důkazy, které by nasvědčovaly skutečnému užívání podobných látek.

Pro ženy je Berkano výzvou, aby se vyrovnaly se svou ženskou stránkou a se svým vztahem k vlastní mužské stránce (Animovi). Pro muže je runa povzbuzením k hledání a poznávání své ženské stránky (Animy) a jejímu přijetí.

Runa Tiwaz

STAROGERMÁNSKY: Tiwaz: Bůh Tyr

STAROSEVERSKY: Tyr: Bůh Tyr

ANGLOSASKY: Tir: Bůh Tyr, sláva

Fonetická hodnota: t

Symbolizuje: nebeskou klendbu podpíranou pilířem, hrot oštěpu anebo Polárku

Hesla: Tyr, právo, zákon, oprávněné vítězství, sebeobětování, mužská sexualita, duchovní ukázněnost

Strom: dub

Léčivá rostlina: šalvěj

Astrologie: Váhy

Tarot: Spravedlnost (E.Thorsson), Viselec (Akron)

Polarita: mužská

Barva: zářivě červená

Božství: Tyr/Mani

Živel: vzduch

Na sedmnácté kartě se setkáváme s Týrem (též Ti, Tir, Tiwaz, Tig, Tiu, Tiw, Ziu, Ziw), zdřejmě nejstarším a skutečně původním germánským bohem. Nejprve byl Tyr Germány uctíván jako hlavní božstvo, později však postupně přebíral jeho funkce Ódin, který je v germánské mytologii považován za jeho otce (jiné zdroje uvádějí jako Týrova otce obra Hýmiho). Byl bohem války (nebo spíše bojové taktiky) a soubojů. Byl rovněž bohem spravedlnosti, práva a pořádku v jejich aktivní i pasivní formě a patronem shromáždění (thingů).

V dávných časech byla vojenská utkání, která probíhala na fyzické úrovni, spojována s božskými energiemi. Proto byla prohraná nebo vítězná bitva považována za výsledek Božího rozhodnutí a rozsudek Boha, jehož prostřednictvím se projevovala skutečná vůle Boží. To byl důvod, proč byla Týrovi přiřčena funkce soudce, který vyslovoval ortel především v záležitostech týkajících se válčení.

Na obrázku karty Týr (což v překladu znamená jednoduše Bůh) pevně svírá v rukou oboustrané kopí. Dvojité ostří se zabodává současně do těl dvou mužských postav. Spodní hrot propichuje přemoženého nepřítele asymbolizuje válečné vítězství, které si bojovníci vyžádali před zahájením boje vzýváním Boha Týra.

Ostří v horní části kopí je zabodnuto do levé strany hrudi muže, jenž je personifikací samotného Týra a představuje ho v pasivním a trpitelském postavení oběti. Symbolizuje tak dvě stránky energie, kterou prožíváme buď jen v jejím agresivním aspektu nebo jako bezmocnost a zábrany. Dokud nejsme schopni vědomě vzdorovat svým bezesporu silným emocím nebo si pro ně nenajdeme vhodnou formu ventilace, budeme se s nimi muset jednou utkat venku a trpět svou vytěsněnou a potlačovanou agresí.

Jako oběť je Týr připoután ke sloupu světla Irminsulu, který udržuje právo a řád ve vzpřímené pozici, a tak chrání dohy a lidi jedny před druhými a současně je rozděluje.

V germánské mytologii vystupoval Týr jako statečný Bůh, který obetoval svou pravou ruku coby zástavu, aby ostatní Ásové mohli spoutat vlka Fenriho pod záminkou zábavného měření jeho neuvěřitelné síly. Ten musel ke zkoušce své ohromné a neustále narůstající síly dát dobrovolné svolení. Týr vložil ruku do vlčí tlamy jako záruku čestnosti úmyslů bohů. Když Fenri zjistil, že se mu z čarovných pout Geljgja (Glripni), které zhotovili černí skřítci Álfové ze šesti tajemných ingrediencí, nedaří ani s vypětím všech sil vymanit, ukousl Týrovi ruku. Týr tak zaplatil za lež božských Ásů, aby znovu obnovil a zajistil kosmický řád a umožnil další existenci pokolení ásgardských bohů. Proto je runa Tiwaz rouvněž runou znovuzrození. Vypovídá o tom, že vědění a poznání bude dopřáno jenom tomu, kdo je připraven přinést osobní oběť. Rovněž v pojmu Hangatyr (oběšený bůh), který je jedním z mnoha jmen Ódinových, nacházíme přímou souvislost s Ódinovým sebeobětováním na stromě světa Yggdrasilu.

Tyr a Ódin ztělesňují protikladnost a zároveň harmonii pravé a levé mozkové hemisféry, která v ideálním případě vede k realizaci a proměně intuitivní ideje (myšlenky) ve skutek (jednání).

Tiwaz představuje kosmickou rovnováhu, nad kterou bdí Polárka. Tato hvězda bývá označována za „oko Ódinovo“, jež hlídá všechny světy a proniká do jejich nejhlubších tajemství, vidí přímo do srdce všech lidí i bohů. Jehodruhé oko zatím spočívá jako zástava a protihodnota v Mímiho studnici vědění.

Runa Sowilo

STAROGERMÁNSKY: Sowilo: Slunce

STAROSEVERSKY: Sol: Slunce

ANGLOSASKY: Sigil: Slunce

Fonetická hodnota: s

Symbolizuje: Slunce

Hesla: Slunce, vůle, vítězství, světlo, energie, blesk, životní síla, orel

Strom: jalovec

Léčivá rostlina: jmelí

Astrologie: Slunce

Tarot: Slunce (E.Thorsson), Věž (Akron)

Polarita: mužská (podle germánské víry ženská)

Barva: bílá/stříbrná

Božství: Sol, Sunna, Baldr

Živel: vzduch

 

 

Symbolizuje Slunce, jeho světlo a všechnu jeho vnitřní energii. Na obrázku karty stojí na vrcholku hory germánský bojovník s mečem zdviženým nad hlavou. Ačkoli má stále ještě pod nohama pevnou zemi, stojí již nad oblaky. Proto je runa přiřazena živlu vzduchu, a ne jak se velice často nesprávně uvádí, živlu ohně. Tuto runu, v pozdějších dobách s přídomkem „vítězná“, nacházíme vyrytou na špičkách šípů a oštěpů a na ostří mečů. Jejich vlastníci doufali, že jim Sowilo přinese vítězství v bitvě nebo souboji.

Většina starověkých náboženství uctívala Slunce jako světlý, mužsko-solární princip.

 

V germánské mytologii je Slunce zastoupeno sluneční bohyní Sol, a je tudíž božstvím ženským. V německém jazyce dodnes přežívá v určení rodu slov slunce a měsíc jejich původní přiřazení k ženskému a mužskému principu.  V němčině je tedy dodnes Slunce ženského a Měsíc mužského rodu nikdy nebyl Lunou). Sol byla dcerou Mundilfariho (Nubdilfaeri, ten, kdo převrací osu), manželkou Glena (lesk nebo díra v oblacích) a sestrou Maniho (Měsíc). Otec byl natolik pyšný na své líbezné, překrásné děti, že mu je za trest Ásové za trest odňali a zvedli do výše – až na nebe. Sol dostala vůz vyrobený z ohňů Muspelheimu, na němž den za dnem táhne po obloze Slunce, aby neztratilo směr. Oba sourozence pronásleduje úkrutný vlk, zrozený ve světě obrů, a chce je pozřít. V den konce světa (Ragnarok) vlk Fenri Slunce pohltí.

Slunce, centrum našeho vesmíru, je považováno za symbol božského Já. Je viditelnou částí neuchopitelného mysteria života. Bez energie tohoto nebeského tělesa by nebylo života na Zemi. Rozdává své paprsky všem stejně a nerozlišuje mezi „zlým“ a „dobrým“.

Sowilo však v sobě obsahuje také ničivou energii blesku: s podobným účinkem, jaký má blesk na tarotové kartě „Věž“. Astrologickou anologii bychom snadno našli v Uranovi, který svým náhlým útokem nebo vpádem násilně potlačuje zastaralé formy a vzory. Psaná forma runy Sowilo slouží jako označení pro všechna zařízení vysokého napětí, aby nás před ním varovala a chránila. V elektrickém blesku se sjednocuje ženský princip energie Země s mužským principem energie Slunce. V dobách nacionalismu použil Hitler tuto runu jako znak po jednotky SS. Hákový kříž, složený ze dvou !vítězných run“, je prastarým symbolem znázorňujícím sluneční kotouč a nacházíme jej na artefaktech mnoha starých kultur. Na mnoha místech se o slunovratu dodnes spouštějí ze strání a kopců hořící ohnívá kola.

V člověku se Sowilo projevuje v energetických centrech, zvaných též čakry (staroseversky Hvel). Slovo „čakra“ v sanskrtu znamená „kolo“ anebo „kruh“. S čakrami, které dřímají v každém z nás, se skutečně vyplatí začít pracovat, abychom se jejich energii naučili vědomě řídit.

Runa Sowilo ztělesňuje mocnou duchovní energii, která nám pomáhá dosahovat vytyčených cílů, a tím take vnitřní plamen či oheň v nás, jenž nás doprovází na cestě hledání sebe sama.

Runa Elhaz

STAROGERMÁNSKY: Elhaz/Algiz: los (na rozdílod předcházející runy jde v tomto případě o zvíře), záštita

STAROSEVERSKY: Ihnwar: tis, tisový luk

ANGLOSASKY: Eohl: los

Fonetická hodnota: z

Symbolizuje: losa

Hesla: los, paroží, labuť, ochrana, odpor, štěstí, síla, tis,kontakt s vyšším Já

Strom: tis

Léčivá rostlina: andělika lékařská

Astrologie: Rak

Tarot: Měsíc (E.Thorsson)

Polarita: ženská/mužská

Barva: žlutá

Božství: Heimdal/Vylkyrjur

Živel: vzduch

 

 

Elhaz je patnáctá runa a jejím symbolem je důstojeně vyhlížející zvíře, severský los. Na kartě ho vidíme, jak se s hrdě vztyčeným mohutným parožím brodí trávou a býlím. Obrovské lopatkovité parohy vyjadřují jeho vznešenost a připravenost vzepřít se čemukoli. Současně mu slouží jako jakási ozvučnice či zvukovod, který posiluje jeho sluchové vnímání. Navíc jsou parohy také účinnou zbraní proti nepřátelům. Algiz je jinou formou germánského názvu runy a v překladu znamená ochranu, což je jejím hlavním aspektem. U Gótů, kteří patřili k východogermánským kmenům a původně sídlili v jižním Švédsku, byla ochrana – rovněž pod jménem Algiz – symbolizována širokým rozmachem majestátních labutích perutí.

Elhaz je považována za posvátnou runu boha Heimdalla, který ve své funkci bedlivého strážce hlídá duhový most bifröst. Tento most spojuje Ásgard s ostatními říšemi světa, představuje spojení mezi Nebem a Zemí, a tím i kontakt s nadosobním světem. Heimdall je jedním z dvanácti Ásů; je to záhadný bůh, který býval někdy nazýván také „Hlídačem Bohů“.  Nepotřeboval téměř žádný spánek, jeho jistý pohled dokázal prohlédnout i noční temnotu – navíc měl i vystříbený sluch. Jakmile hrozilo nějaké nebezpečí, chopil se své polnice Gjallarhorn, která byla jedním z jeho nejdůležitějších atributů, a troubil na poplach, aby tak okamžitě varoval ostatní Ásy.

Pro nás, lidi představuje Heimdall obraz „Strážce prahu“, s nímž se setkáváme, když se vydáme hladat most. spojující svět všedního života s jinou, neznámou a nepoznanou říší. Pokud na něj vstoupí a přejede po něm živá bytost, která ještě není po smrti, otřese jí tento zážitek až do morku kostí a do hloubi duše. Protože po návratu již nic nebude stejné jako předtím. Charakterizuje to situaci přechodu, který nás neodvratně přivádí do nové formy bytí.

Runě Elhaz je přiřazen tisový strom, který roste velmi často na hřbitovech a starých posvátných místech (viz. Eihwaz). Jako mocná ochranná runa byla často vrývána do štítů a oštěpů, aby svého nositele chránila před neštěstím a zlem.

Za její spojitostí s labutěmi nacházíme souvztažnost runy s Valkyrjur, s Valkýrami, které v Eddě často vystupují v rouše zhotoveném z magického labutího peří. Valkýry, Ódinovy meyar – tedy dívky a jeho božské průvodkyně – jsou jeho pomocnicemi v roli ochranných duchů a strážných andělů bojovníků v bitevní vřavě. Pohybují se vzduchem na rychlých okřídlených koních vyzbrojeny oštěpem a štítem. Jejich úloha spočívá v doprovodu válečníků padlých v boji do jejich vytouženého ráje, do Valhally. Tam tyto muže, zvané Einherjir (Einherjové, nejvyšší vyjenská hodnost, samostatný bojovník), pohostí jídlem a pitím. Nebeské Valkýry nejen chrání, ale zároveň posilují. Zahaleny ve svých oděvech z labutího peří slouží Ódinovi jako prostřednice při komunikaci s jeho vyvolenými. Šaty z peří jsou nám známé i z některých ság a pohádek jiných etnik. Hlavní hrdina se je pokaždé pokusí ukrást v naději, že si tak sobě navždy připoutá svou „ženu snů“. Valkýra, která tím přichází o možnost plnit svou úlohu – totiž ovlivňovat osud, neboť akt uloupení roucha ji v tom brání – ztělesňuje jako panenská labutí bytost vnitřní ženskou stránkumuže (Animu). Muž, který neví, že podlehl svým vlastním projekcím, se tak násilně odděluje od své pudové, instinktivní stránky. Je to stav, který nemá dlouhé trvání, neboť síly, které v něm rozvinuly a rozproudily setkáním s vlastní Animou,se zatím projevují jen navenek. Vyvstává zde ještě potřeba ohromného integračního procesu, v němž člověk dozrává a získává přístup k nesmírnému zdroji a velkému vnitřnímu potenciálu své vlastní tvořivosti. Toto bapojení na božské neboli vyšší Já je často znázorňováno v podobě vzájemně spoutaných dvojčat, přičemž jeden představuje to pozemské a to druhý to božské v nás.

Elhaz nás podporuje při vytváření a znovunalézání kontaktu s naším „vnitřním hlasem“, který mnozí z nás ztratili v průběhu své poutě všedními dny každodeního života.

Runa Perthro

STAROGERMÁNSKY: Perthro: příprava na házení losu

STAROSEVERSKY: není

ANGLOSASKY: Peorth:šachová figurka

Fonetická hodnota: p

Symbolizuje: los nebo pohárek kostky

Hesla: nádoba na losy, osud, prazákon, čas, Norny, kosmická děloha

Strom: Buk

Léčivá rostlina: oměj

Astrologie: Saturn

Tarot: Kolo štěstí (E.Thorsson), Měsíc (Akron)

Polarita: ženská

Barva: černá

Božství: Nornir / Frigg

Živel: voda

Perthro je čtrnáctou a nejtajemější runou Futharku. Má přímou spojitost se třemi Nornami: Urd (Osud), Verdani (Bytí) a Skult (Vina). Norny jsou tři sestry,velmi staré sestry – jejichž původ sahá do Jotunheimu, země obrů. Bydlí v jeskyni nacházející se hluboko pod prvním z kořenů stromu světa Yggdrassilu. Jelikož jsou v sourozeneckém vztahu k obru Nörfimu, otci bohyně Nott (Noc), představují tři měsíční fáze: ubývající a narůstající Měsíc a Měsíc v úplňku.

Ráno co ráno nabírají vodu ze studny a mísí ji s kouzelným blátem v posvátnou pastu, kterou každý den natírají kořeny Yggdrassilu, aby ho ochránily před práchnivěním. Tato studna bývá označována jménem „Urdiho zřídlo“, podle první a nejstarší Norny, nebo též „Studnice osudů“ či „Pramen vědění“.

Po splnění této důležité úlohy si tři stařeny sedají ke kolovratům a začnou příst. Vlákno, které předou, není jen nějaká obyčejná nit. Záleží na ní život každého člověka i boha, a tím také „osud“ našeho vesmíru. Norny při tom všem ještě stihnou nepřetržitě bdít nad minulostí (Urd), přítomností (Verdani) i budoucností (Skult).

 

Nejvyšší patronkou runy Perthro je bohyně Frigg, Ódinova choť. Zná osudy všech lidí, připravuje vlákno, z kterého pak Norny předou nit života. Ochraňuje rodičky při porodu. Když je pupeční šňůra přeržena a dítě odděleno od matky, přicházejí na ředu Norny, které vysloví svojí věštbu a dají mu do vínku své dary, čímž určí osud a délku života novorozeného človíčka.

 

Perthro nás upozorňuje na důležitost kauzality (souvislost příčiny a následku). Pochopení její síly a energie, která působí v celém kosmu, je při práci s runami velmi důležité.

 

V anglosaském Futharku symbolizuje Perthro šachovou figurku, která na šachovnici pohybuje s menší či větší obratností. Ačkoli jsou tahy a takzvaná pravidla předem pevně stanoveny, máme stále svou volbu rozhodnout se k činu nebo prostě nechat všechno jen tak být (i když i toto pojetí může být zpochybněno). Všechny fáze našeho života, jimiž procházíme v průběhu svého bytí – radosti i strasti, výšky i hloubky – se zrcadlí v této runě, která v sobě spojuje prostor a čas.

 

Perthro je tím nedefinovatelným „nevědomím“,ukrytým hluboko v našem nitru, které nepřetržitě vyplévá nové vzory a očka, jimiž nás potom opřádá, pomalu, ale jistě určuje kroky na dráze našeho určení. Čím tvrdošíjnější se snažíme vyhnout svému Örlögu (Osudu), tím víc nám naši cestu zužuje.

Runa Eihwaz/Iwaz

STAROGERMÁNSKY: Eihwaz nebo Iwaz: tis

STAROSEVERSKY: Ihwar: tis

ANGLOSASKY: Eoh: tis a nebo jeřáb

Fonetická hodnota: neurčitá, mezi e a i

Symbolizuje: tis

Hesla: tis, Yggdrasil, světový strom, sjednocení života a smrti, Ullr (Ull),luk a šíp, výdrž, oběť

Strom: Tis

Léčivá rostlina: mandragora

Astrologie: Štír

Tarot: Viselec (E.Thorsson), Smrt )(Akron)

Polarita: mužská/ženská

Barva: temně modrá

Božství: Ullr (Ull)/Ódin

Živel: všechny živly

Eihwaz neboli tis považovali Germáni za posvátný strom. V jejich pojetí byl odrazem kosmické osy představované v germánské mytologii světovým stromem Yggdrassil. Eihwaz proniká třemi světy zárověň je vzájemně spojuje: Asgard (Nebe), Mitgard (Země), Utgard (Podsvětí). Šamani užívali semen tisu s halucinogenními účinky, aby navázalispojení se svý, vyšším já. Další důležitou vlastností tisu je jeho vyjímečně pomalý růst, čemuž vděčí jak za zvláštní tvrdost, tak za vysokou elastičnost dřeva. Právě z těchto důvodů se tisového dřeva až do 16. století hojně užívalo k výrobě vysoce ceněných luků. O masovém kácení tisů za tímto účelem dodnes vypovídá malý počet stromů tohoto druhu v Německu.

U této runy nacházíme souvislost s jedním z Ásů, bohem Ullem (Ullr, sláva),vynikajícím lučištníkem, lyžařem a lovcem, „bohem luku“. Krom toho byl taktéž bohem smrti. Jeho sídlem byl Ydalir, údolí tisů. V zimě procházel krajem a pořádal lovy na zlou nebo nepozornou zvěř. Křesťanství ho nahradilo svatým Hubertem. Ull plnil rovněž funkci ochránce spravedlnosti a strážce přisah, které se skládaly při jeho „prstenu“. Byl označován také jménem „bůh štítu na sněhulích“ (svůj převrácený štít používal i jako loď). Dodnes je zvykem sázet tisy, které dříve považovaly za ochránce duší zamřelých, na hřbitovech.

Na kartě runy tedy vidíme jednoho z božských Ásů, jak očím diváka prezentuje svoji kořist – za temnénoci při novoluní. Ulovený kanec symbolizuje smrt a má nám připomenout, že každýživý tvor musí jednou opustit tento svět a zamřít, aby posloužil jinému za potravu, nebo když jehočas na této Zemi s konečnou platností jednoduše vyprší. „Staré odchází, nové přichází.“

trochu přeexponovaným příkladem naplnění této skutečnosti je legenda,která se traduje o mandragoře. Když se prý vykoná nad mužem trest smrti pověšením, někdy se stává, že v smrtelném zápasu a křeči vyroní své sémě. Tam, kam kapky padnou na zem, vyroste mandragora, které se připisuje magická moc.

Smrt a životpatří k projevům našeho bytí ve věčném koloběhu vesmíru. Odnaučili jsme se vnímat věci v jednotě a prožíváme důsledky svého oddělení naplněni strachem. Jelikož je nám umožněno pozorovat a poznávat vše jen ze svého vlastního úhlu pohledu, často přehlížíme pouta, kterými jsou všechny věci vzájemně propojeny. Může nám být jen k užitku, kdyžse odvážíme jednou postavit na hlavu (Viselec v Tarotu), abychom mohli sledovat svět z jiné, změněné perspektivy. Jenom ten, kdo zpochybní sám sebe, smí spochybňovat i jiné.

Od počátku světa hrála smrt důležitou roliv bytíčlověka. Je to přece to jediné, na co se opravdu můžeme spolehnout. I když to bývá runa Eihwaz označována runou smrti,většinou nemá se skutečným umíráním nic společného. Na druhé straně je často přímo spojována s Ódinovou zkouškouna stromě světa, kde musel prožít smrt svého Já, aby získal tajemství run.

Runa Jera

STAROGERMÁNSKY: Jera: (dobrý) rok (rok blahobytu)

STAROSEVERSKY: Ar: rok, (příznivé) roční období

ANGLOSASKY: Ger: rok

Fonetická hodnota: j

Symbolizuje: sluneční rok a bohatou úrodu

Hesla: roční období, žeň, naplnění, plodnost, harmonie, vhodná doba, návrat, životní cyklus, sňatek Nebe a Země

Strom: Dub

Léčivá rostlina: rozmarýn

Astrologie: Země

Tarot: Blázen(E.Thorsson), Aeon (Poslední soud)(Akron)

Polarita: ženská/mužská

Barva: světle modrá

Božství: Freyr/Freya, Baldr/Höd (Höder, Hödur), Thor/Sif

Živel: země

Jera je dvanáctou runou Futharku a její název je v originálu jazykově spřízněn s výrazem „rok“ (Jahr), což odpovídá jejímu prvotnímu významu. Dělí Futhark na dvě poloviny, tak jako je rozděleno na dvě půlky čtyřiadvacet hodin našeho pozemského dne. Zatímco runa Raidho popisuje denní koloběh Slunce, představuje Jera koloběh ročních období. Tím, že ukončuje první dvanáctičlenný cyklus, symbolizuje i změny v rámci roku, týkající se jeho rozdělení na šest letních a šest zimních měsíců.

U této runy narazíme na mýtus o Baldrovi a Hödovi. Baldr (Baldur, Balder, Beldeg – pán), laskavý, „jasný“ bůh, druhorozený Ódinův syn, který žil ve svém sídle zvaném Breidablik, byl považován za nezranitelného. Tešil se oblibě všech bohů, protože byl ztělesněním dobra. Zasluhou Lokiho intrik byl uprostřed léta zabit svým slepým bratrem Hödem (Höder, Hödur). O vánocích však byl znovu vzkříšen a v téže době pomstil nevlastní Baldrův bratr Váli jeho smrt zabitím Höda. Jeho vzkříšení se pak slaví v kulminujícím letním období.

Jera symbolizuje roční koloběh, neustálý návrat ročních období a zdůrazňuje moc kosmických cyklů, kterým je podroben veškerý život.

Karta ve svém výtvarném zpracování ukazuje skupinku lidí při sklizni. Někteří ještě pracují na poli, jiní se stáhli so stínu, aby se o přestávce posilnili jídlem a pitím.větve a listí rozložitého stromu zrcadlí průběh ročních období. Navzdory těžké práci vládne mezi aktéry obrazu veselá nálada. Objemné a naplněné břicho, jak ho můžeme vidět na této kartě, bylo donedávna symbolem blahobytu a pohodlí.

Dalším aspektem runy je, jak již bylo naznačeno, zasloužená žízeň, ze které se úroda rozdělí mezi ty, ježve správnou dobu jednali podle vyšších přírodních zákonů. Odpovídajícím živlem tétokarty je země, která je ve smyslu obsahu runy spojena s božskými Vany Freyrem a Freyjou. Do popředí tu vystupuje i výrazný aspekt plodnosti, obsažený v runě Jera, který je zdůrazněn bohatým obilným polem. Jedna z bohyň rodu Ásů, Sif, choť boha Thóra, byla považována za ochránkyni a patronku obilí (pro zajímavost: byla kromě krásy proslulá svými dlouhými zlatýmivlasy…). Thórovi, který byl ve skutečnosti uctíván nejvíc zemědělci a prostým lidem, byl zasvěcen tradičnísvátek, Julfest (Joel, Yule, Vánoce). Thór byl o těchto svátcích společně s jinými bohy žádán o bohatou příští úrodu.

Runa Jera obsahuje jak mužské, tak ženské kvality, jelikož při plněnísvých úloh představitelé těchto kvalit a eneggií jeden bez druhého nedojdou ničeho. Tato skutečnost je jasně čitelnáz tvaru runy, vyjadřující mystické sjednocení Nebe a Země (Nebe/ V Země).

Runa Jera nám dává na srozuměnou, že bychom měli vědoměji vnímat cykly vesmíru a sémě svých činů sít podle jeho přirozeného rytmu a plynutí. Správné skutky v správný čas budou odměněny odpovídající úrodou.

Užívejme plodů své práce s hrdostí a sebedůvěrou. Nesmíme však přitom zapomenout na odložení dastatečného množství semen pro následující setbu, abychomse i příští rok dočkali úspěšné a plodné žně. Naslouchejme při plánování projektů svému vnitřnímu hlasu anenechme se zvenčí dotlačit k nepromyšleným rozhodnutím! Pokud k uskutečnění takových ukvapených rozhodnutí už došlo, postavme se důsledkům příma a rozhodně. Budeme-li jednat v souladu sesebou a současně s vyššími zákony, vnitřní i vnější bohatství nám bude zaručeno.

 

 

 

Pozn.papaja. Obrázek k runě dodám později

Runa Isa

STAROGERMÁNSKY: Isa: led

STAROSEVERSKY: Iss: led

ANGLOSASKY: Is: led

Fonetická hodnota: i

Symbolizuje: praled, prahmotu

Hesla: led, chlad, klid, nehybnost, praproud, přijetí, zahloubání, zastavení

Strom: Olše

Léčivá rostlina: blín

Astrologie: Saturn

Tarot:  Poustevník

Polarita: ženská

Barva: černá

Božství: ledový praobr Ymi/Rinda

Živel: led/voda

 

Isa je jedenáctou runou a představuje kosmický led, který vyvěrá ze světa zvaného Niflheim. Vytváří tak protipól k runě Fehu. Isa reprezentuje statický princip odporu a z něho vyplývající a vyvstávající koncentraci na podstatné záležitosti. Je brzdící protisílou evoluce, která v cyklickém rytmu nechává zmrznout jakýkoli růst, aby po nutné etapě klidu mohlo vše znovu povstat a s posílenou energií. Její vlastností jsou mocné a chladné a můžou ohrozit život člověka i při krátkodobém působení.  Nordické kmeny, a lid severských vůbec, stál boj proti elementu chladu a zimy mnoho energie a času.

Ačkoliv je stav existence ve formě ledu stavem statickým a pevným, nesmíme jeho sílu v žádném případě podceňovat. Když voda zmrzne, stává se krystalickou a roztahuje se, zvětšuje svůj objem. K tomuto roztahování dochází sice jen velmi pomalu, uvolňuje se však přitom nepředstavitelně silná energie. I obří ledovec se rok od roku mění, i když je to na pohled téměř nepatrné. Ten, kdo už někdy zapomněl na mrazu láhev s vodou, jistě ví, o jakém působení tady mluvíme.

V severské mytologii je tato neúprosná síla zastoupena ledovými obry. Oni obryně Rind (Rinda), bohyně země, s kterou měl Ódin syna Váliho, jsou personifikací tvrdé, zmrzlé země.

Na této kartě runy vidíme Nornu Wardandi, která vládne minulosti. Ztuhla v nehybnosti, obklopená sloupem ledu, který zformovali ruce jednoho z ledových obrů. I když se zdají být všechny síly a energie zamrzlé, také tento stav je jen omezeného trvání. Paprsek světla plynoucí shora začíná pomaloučku, ale jistě led roztápět.

Isa je sice runou statickou a její funkcí je nechávat věci takové jaké jsou, ale přitom nás nutí posilovat pud sebezáchovy.zkušenost získaná setkáním s překážkami nám umožňuje individuální růst a rozvoj. S těmito silami se setkáváme prostřednictvím zemské přitažlivosti a jsme s nimi konfrontováni rovněž v těžkopádnosti a setrvačnosti často jen s námahou překonávaného všedního dne. Díky koncentrovanému pohledu ducha do nitra jsme ve fázích klidu a nehybnosti schopni prožívat skutečné okamžiky v celistvosti našeho bytí a usměrňovat své energie. Isa nám nabízí podporu při poznávaní těch vrstev našeho podvědomí, které bychom jinak nemohli nikdy odhalit.

I když bývá runa Isa chápaná ve většině případů jako runa temná, vytváří přece jen nevyhnutelný protipól našich snah o dosažení „dokonalosti“. Je velmi důležité pozorovat a vnímat obě stránky věcí, jak pozitivní, tak i negativní. Princip runy Isa umožňuje prozkoumat a rozpoznat naše zaběhlé zvyky, naučené způsoby chování, zakořeněné obavy a tvrdošíjné bloky. Jejich překonávání a integrace vyžaduje však mnoho času  a trpělivosti. U extrémních introvertních lidí přitom existuje nebezpečí totálního odcizení od vnějšího světa, které může vést až k emocionální „smrti chladem“. Ani cesta individuace není uskutečnitelná bez pomoci a reflexe jiných lidí a stává se bez nich pouhou beznadějnou opovážlivostí, i když doprovázenou železnou sebedisciplínou – a osamocením.

Runa Naudhiz

STAROGERMÁNSKY: Naudhiz: nouze, tíseń, nebezpečí, nátlak (síla osudu)

STAROSEVERSKY: Naudhr: tíseň, bída, nouze, nátlak

ANGLOSASKY: Nyd: tíseň, bída, nouze, nesnáz

Fonetická hodnota: n

Symbolizuje: přílivovou nebo nárazovou vlnu; také oheň založený k přivolání pomoci či hůlku s troudem na rozdělání ohně

Hesla: nouze, nevyhnutelnost, nedostatek, nesnáz, vzpoura, spása, osud, nátlak, vzkříšení

Strom: Buk

Léčivá rostlina: Rdesno hadí kořen

Astrologie: Kozoroh

Tarot:  Ďábel (E.Thorsson), Viselec (Akron)

Polarita: ženská

Barva: černá

Božství: Norny

Živel: oheň/země

 

Na kartě této runy je zobrazen vor, z kterého se na vlnách oceánu stala hříčka bohů. Na voru se zoufale snaží udržet tři postavy. Ustrašeně svírají stožár, který s ráhnem a ubohými zbytky plachty vytváří runu Naudhiz. Moře symbolizuje nekonečné hlubiny kolektivního nevědomí, na jehož vlnách tančí naše duše jako křehká ořechová skořápka.

Naudhiz je desátou runou a bývá označována také jako „tísňová“ runa nebo runa „nouze“. Představuje kosmické síly, které formují Örlög (osud) Universa. Má přímou návaznost s runou Perthro, neboť i její působení spadá do oblasti vlivu Norn. Důležitou roli zde hraje především nejmladší z nich, jejíž jméno zní Skuld, v překladu „vina“. Zastupuje koncept karmy a je to právě ona. Kdo přestřihne nit života ve chvíli, když naplníme svou úlohu na pozemské úrovni. Naudhiz však nezastupuje osud sám o sobě, ale spíš síly, které jsou nevyhnutné k jeho utváření. V dobách nouze a tísně se lidi opět přimknou k sobě blíž, a tak mohou zvýšit svoje šance na přežití. Pýcha, arogance a nadutost jsou v takových okamžicích neprodleně a oprávněně omezovány, potlačovány a uváděny na pravou míru.

Přečtěte si k tomu úryvek ze staré básně Humfreye Wanleye:

Hruď tísní míváme staženou,

pro děti lidí přesto

pomocí a spásou

stává se často

pokud ve chvíli pravou

ji u sebe postřehnou.

V žádném případě bychom však neměli tuto runu chápat jen jako symbol úplné beznaděje. Temným nebem ověšeným černými mraky proniká paprsek světla, který dopadá na zelený ostrov, který se na obzoru pomalu vynořuje z moře. Jako vše, i nouze jednou končí – když nastane  ten správný okamžik. Strádání a bída přichází všude tam, kde dochází k třenicím mezi člověkem a jeho lidským, světským či duchovním poznáním, mezi jeho posláním, úlohami a povinnostmi. Naudhiz představuje odpor a neochotu k činu, a tak vzniká tření, z něhož povstává signální oheň tísně. Led, chlad a strach z nástrah noci byl rozhodujícím důvodem pro objevení a používání ohně. Obsahem jednoho ze starých germánských rituálů bylo zapálení takzvaných „tísňových“ ohňů, které musely být založeny rukama dvou čistých, nevinných bytostí, většinou dětí, a pouze za pomoci troudu (takový oheň se považoval za účinnější a magičtější, za zvláštní a „živý“ nebo „božský“). Nejen v dobách nepřejících lidem a v čase moru, sucha nebo hladu, ale také v průběhu různých kmenových rituálů se konávaly obřady s ohněm zvaným „nodfyr“, který musel být vznícen třením dřeva. Mezi plameny takovýchto ohňů například procházel dobytek, aby byla zajištěna a zachována jeho plodnost a zdraví.

Abychom plně pochopili význam runy Naudhiz, musíme se utkat s nekonečnými hlubinami našeho vědomí. Každému poznání předchází nevyhnutný odpor a často s ním spojená bolest a zklamání.

Tady se však už setkáváme se zákonem příčiny a následku. Ti, kdo se dokáží poddat individuálnímu stavu tísně a přijmout jej jako nepostradatelnou část svého osudu, povstanou – až dozraje čas – v nové síle a se změněným pohledem na svět.

Právě přibližně v polovině života (krize středního věku) – ale i v jiných životních údobích – náš život nutí skrze různé formy krizí zabývat se a vyrovnávat se svým opravdovým posláním. Často nás k tomu, bychom se probudili ze své pasivity, přiměje jenom nesnesitelnost naší momentální situace. Můžeme se pak rozhodnout mezi dvěma volbami: buď se zamyslet, dostát svému poslání a lohám a součastně čelit vznikajícím energiím a zároveň je plně přijmout – i když působí tak destruktivně -, nebo trpět dál a nakonec svému utrpení zcela podlehnout. Runa Naudhiz je přiřazena světu s názvem Niflhel, části říše Hel. Zdržuje se v něm had Níhögg (Nidhöggr), strážce studny v podsvětí, tvůrce nevraživých pomluv. Okusuje kořeny Yggdrassilu a nejen on, ale i jeho nespočetná háďata ve studni se stanou, až se naplní čas, ohrožením světového stromu. A tam, n úpatí jasanu světa, na nás číhají všechny naše obavy a strachy. Nic nám neškodí víc než náš strach. Zapříčiňuje neúspěch mnohých věcí a odsuzuje je k zániku už v zárodku. Je však důležitou složkou našeho vrozeného pudu sebezáchovy, který nás varuje před nebezpečím, a tak nás před ním zároveň chrání.

Nechť vám je v čase krizí útěchou citát: „Netrpíme protože bychom z utrpení měli požitek, ale potřebujeme trápení, bolest, strasti a ztroskotání jako nevyhnutelnou zkušenost, abychom mohli růst jejich  překonáváním!“

Touha po vědění a poznání je naší touhou po spáse!